 |
VRAKOVIŠTĚ V UTAHUZnáte je všichni, někteří z fotek a cizích reportáží, někteří osobně, z dotyků vlastních rukou a slyšitelného tlukotu srdce v bezbřehém tichu, kde čas, zdá se, není pánem. Jsou to pomníky šťastnějších a bohatších dob, muzea pod nekonečnou nebeskou bání, která představují zhmotnělé sny, lesk a slávu, rozmach i zapomnění. Každý jednotlivý exemplář sloužil, dojezdil, našel své místo za domem a po čase se přestěhoval sem, kde jej vítá ranní slunce a uspávají hvězdy. Navštivme taková místa společně, tiše, s respektem a pozorně. Deus ex machina? Možná… …tento článek vám přinášíme jako ochutnávku z čísla 45
|
 |
 |
 |
